SANITÁRNÍ KERAMIKA

Nabízíme sanitarni keramiku ve mnoha variantách a rozměrech, aby se dobře přizpůsobila jakémukoli prostoru. V naší nabídce jsou umyvadla asymetrická, s umístěním vlevo nebo do prava, rohova umyvadla a klasická. Bidety, záchody, pisoáry , umyvadla a ostatní sanitarni keramika od Porcelanosa Grupo Vás překvapí svou precizností a kvalitou.

UMYVADLO

Umyvadlo je zařízení koupelny, které používáme k umytí rukou například po návštěvě záchodu. Jsou umyvadla která jsou zabudovány do různých desek a skříněk. Výhodou tohoto řešení umístění umyvadla je větší odkládací plocha, což je například velmi výhodné na veřejných záchodech. Zakrytí připojovacích trubek se většinou řeší keramickým krytem. Nejčastějším materiálem je keramika, ale také naturální kamen, jako mramor, travertin, žůla aj. Umyvadla mohou být zavěšená a umisťují se 80-85 cm nad podlahou pomocí hmoždinek, šroubů, konzol nebo rámů, nebo vestavěna. Napojují se na kanalizaci přes zápachovou uzávěrku, která se usazuje ihned za odtokovým otvorem umyvadla.

Umyvadla jsou základnímí díly každé koupelny. Je to sanitarni keramika, bez které si nelze koupelnu představit v dnešní době. Pokud chcete, aby se vám designově do koupelny hodilo a zároveň splňovalo i vaše další požadavky, neměli byste si pořídit první kousek, který vám padne do oka či do ruky.

Nabídka na trhu je velká. Věnujte svůj čas výběru umyvadla a jistě najdete takové, které bude pro vás to nejlepší. Porcelanosa Grupo vám nabízí velmi rozmanitá umyvadla.

Je na Vás, jestli dáte přednost klasickemu umyvadlu, nebo by se vám více hodilo moderní. Máme pro vás také vestavěna umyvadla. Každá koupelna je jiná a hodí se do ní jiné umyvadlo. Které bude zdobit tu vaší je jen na vás.

ZÁCHOD

Záchod, záchodove mísy či WC - anglicky toalety, toaleta, francouzsky toilette, nebo také česky hovorově hajzl, z německého Häusl – záchod je sanitární keramika určená pro vylučování lidských tělesných odpadů, předevšim moči a stolice, a pro jejich ukládání (suchý záchod), odvod (splachovací záchod) nebo také zpracování (chemický záchod). Slovo záchod může označovat samotné zařízení nebo samostatnou stavbu nebo místnost, v níž se nachází.

V Česku se také vžilo označování záchoda slovem záchod.
Slovo toaleta, anglicky toilet bylo převzato spolu s jinými francouzskými zvyky a původně označovalo kadeřnictví nebo péči o tělo.

V průběhu 18. století v anglicky mluvících zemích označovalo slovo toaleta dámský stolek přikrytý látkou. Pak bylo slovo toaleta adaptováno jako ušlechtilá náhrada za slovo záchod, asi následující francouzské použití cabinet de toaletate, něco jako pokoj na pudrování. To bylo napojeno na uvedení veřejných záchodů, např. v železničních vlacích, které vyžadovalo popsání na dveřích. Původní použití se stalo velmi netaktním a bylo nahrazeno spojením toaletní stolek.

Samotné slovo toilet může být považováno za velmi neslušné ve Spojených státech, kde se používá výraz restroom, zatímco jinde je jeho užití většinou bez problémů. Obvyklá náhrada za slovo toaleta je WC anglická zkratka Water Closet - vodní přístěnek, záchod, sociální zařízení, často používané, ale hrubě nepřesné "společenské", kvalitnější výraz - sanitarni.

Rozmistění záchoda se řeší především velikostí místností se záchodem, běžné či nestandardní například pro osoby se sníženou schopností pohybu, uspořádání zařizovacích předmětů v nich (WC, umyvadlo, bidet, v koupelně také sprcha nebo vana), způsob jak se otevírájí dveří - dovnitř, ven, počty záchodů v závislosti na počtu uživatelů budov.

Jsou mnoho různých typů záchodů, stejně jako mnoho způsobů hygienického čištění těla po jejich použití. Závisí to na národních zvycích a lokálních zdrojích. Nejčastěje používáný prostředek v západním světe je toaletní papír, někdy používaný spolu s bidetem, naopak v arabských zemích je používána jen voda a použití papíru je považováno za velmi nehygienické.

Některé toalety jsou speciálně upraveny pro hendikepováné lidi. Jsou specialně široké pro vstup osoby na vozíku a také často obsahují držadla která jsou přišroubovaná ke zdí, umožňující osobě přidržet se na záchodě.

V Evropě je nejčastějším typem záchodu je splachovací záchod, i když turecký záchod je také používán jako sanitarni keramika sociálních zařízení v zemích jako Francie, Řecko, Itálie a Japonsko.

HISTORIE ZÁCHODA

Záchody se objevily v historii velmi brzo. Ve 25. století před naším letopočtem lidé z oblasti Pákistánu měli v každém domě vodní toalety spojené kanálem zakrytým pálenými hliněnými cihlami. Záchody byly i v starověkém Egyptě a Číně. V Římské civilizaci byly někdy záchody částí veřejných lázní, kde ženy a muži byli společně ve smíšené společnosti.

Vynálezcem splachovací toalety byl Sir John Harington v roce 1596, i když během Viktoriánské éry nastala zlepšení regulace pravděpodobněji to provedl Alexander Cummings, jak je obvykle uváděno a pak použití splachovacích toalet se rozšířilo. Před a během tohoto přechodného období, v některých oblastech až do 20. století mnoho lidí používalo externí toalety, zvlášť v rolnických oblastech.

BIDET

Bidet je francouzské slovo, které označuje koníka poni. Toto označení má pravděpodobně svůj původ ve skutečnosti, že se na bidetu sedí podobně jako na tomto druhu koně. Vynález bidetu se datuje přibližně roku 1710, ale jeho vynálezce není vůbec znám. Jedna z teorií naznačuje, že to byl Christoph Des Rosiers jako vynálezce bidetu pro francouzskou královskou rodinu. Okolo roku 1900, díky rozvoji instalatérství, které přinesla viktoriánská éra, se bidet přesunul z ložnice do koupelny. Rok 1960 se začál s výrobou bidetu spojeného se záchodem, což je výhodné pro většinů domácnosti, které ve své koupelně nemají dostatek volného prostoru pro oddělený záchod a záchod.

Bidet je běžnou součástí koupelen ve většině evropských zemích, mezi něž patří zejména Řecko, Německo, Španělsko, Švýcarsko a Portugalsko. V Americe je bidet rozšířen v Argentině a Uruguayi. V Asii, zejména v islámských zemích je bidet - respektivě jeho kombinace se záchodem, naprosto běžný jak v domácnostech, tak na veřejných toaletach, například v Japonsku je běžné umístění klasického bidetu i na toaletach veřejných. V Česku je sanitarni keramika jako bidet rozšířen velmi málo, zejména proto, že při jeho umístění vedle záchodů narůstá prostorová náročnost. Lze ale koupit kombinaci bidetu a toalety. Bidetova tryska je zabudována rovnou v límci záchodu, který se ovládá pákovou baterií umístěnou vedle toalety na zdi.

Bidet je většinou určen pro omytí vnějších genitálií. Zpravidla je využíván po použití záchodu, po močení nebo stolici, nebo při intimní hygieně ženy při menstruaci. Bidet bývá používán i pro omytí jiných částí těla, jako jsou například ruce nebo nohy. Přestože je bidet tvarově velmi podobný záchodu, podle funkcí je to sanitarni keramika kterou můžeme srovnat s umyvadlem nebo vanou. V bidetu se dají také velmi dobře koupat malé děti. Každý, kdo má omezenou mobilitu a má problémy s koupáním ve vaně nebo se bojí uklouznutí ve sprše, může také v bidetu najít dobré řešení pro osobní hygienu. Lidé, kteří nejsou zvyklí na bidet, si ho můžou splést s pisoárem, záchodem nebo fontánkou na pití. Kombinace bidetu a záchodu je určena všem, kteří chtějí zlepšit komfort a úroveň své hygieny a nemají větší prostor na umístění klasického bidetu vedle záchodu. Jednoduché ovládání bidetu umožňuje použití zejména v případech péče o starší lidí a hendikapované, neboť ošetřovatel má obě ruce volné k manipulaci s omytím ošetřovaného. Bidet nebo kombinace bidetu a záchodu by měla být také součástí toalet například v čekárně u lékařů, zejména na gynekologii.

PISOÁR

Lidově pisoár také nazývají též močítko je sanitarni keramika, která je určeno k močení pro muže ve stoje. Pproti normálnímu záchodu má několik výhod, mezi ně patří zejména to, že je menší a má mnohonásobně nižší spotřebu vody. Často do něj vkládájí tablety pro potlačení zápachu s desinfekčními účinky. Pisoár je sanitarni keramika která většinou umístěna zejména na veřejných záchodech, občas se vyskytuje v privátních obydlích.

Slovo pisoár pochází z francouzského pisser - močit, které je však chápáno jako velmi neslušné, možná také sprosté. Slušně se to řekne uriner a proto je lepší v cizích zemích používat slova jako urinoir, Urinal, nebo také orinatoio.

Pisoáry bývají většinou používány ve veřejných budovách, jako jsou například továrny, nákupní centra, restaurační zařízení, letiště, nebo třeba kina a divadla. Zpravidla společně s obyčejnými záchody, a tak přispívají ke zvýšení kapacity. Někdy se používá jeden, nebo dva pisoáry, zpravidla na okraji řady, umístěne níže než ostatní, pro děti, nebo osoby na invalidních vozících, ale velmi zřídka.

Western Katalog Stavitel - seznam stavebních firem Zambu.sk